Bc. Michaela Sekerášová

Mé jméno je Michaela Sekerášová a jsem rodilou novojičíňačkou. Přestože mě profesní život zavál do sousední Kopřivnice, v Novém Jičíně žiji už 37 let a místní dění mi nikdy nebylo lhostejné, ve městě jsem doma a znám jej. Blízky mi byl zvlášť kulturní duch města, na jehož budování jsem snad přispěla: městské kulturní středisko mi již jako adolescentce dalo příležitost učit se, a tak jsem se od čtrnácti let podílela na přípravách městských slavností, od sedmnácti let byla dramaturgyní Divadelní dílny na Skalkách a byla jsem součástí týmu připravujícího filmový festival Filmále. Několik let jsem také místopředsedkyní Asociace provozovatelů kin. Za ta léta jsem potkala mnoho vzácných osob, které mi předávali své zkušenosti, a od kterých se stále nechávám učit. Ačkoliv bylo mým snem umění přímo vytvářet, nakonec však (a otevřeně přiznávám, že i na základě neúspěšných přijímacích zkoušek na konzervatoř), jsem přijala za své heslo „Jen za tmy září hvězdy,“ a z vybájeného jeviště jsem přešla do zákulisí. Kulturní produkční se nakonec stala mou životní rolí, ve které se cítím šťastná: od roku 2012 jsem pracovala jako vedoucí kopřivnického kina a v roce 2018 jsem se stala ředitelkou Kulturního domu Kopřivnice, což je i má současná práce.

Věřím, že vše řečené dosti vystihuje, co pro mne Nový Jičín znamená. Zalíbení k mému městu navíc umocňuje mé druhé potěšení a tou je historie. Na vysoké škole jsem studovala Dějiny kultury. Všechny práce, které jsem během studia psala, jsem se (pokud to bylo možné) snažila zaměřit na Nový Jičín. Psala jsem o rekonstrukci morového sloupu i náměstí, o městském opevnění, kloboučnictví a dalších tématech. Bakalářskou práci jsem věnovala Německému spolkovému domu – Beskydskému divadlu.

Kultura a historie je pravděpodobně mé největší gró. Zajímají mne však i jiná témata, do kterých jsem měla možnost nahlédnout během desetiletého působení v příspěvkové organizaci města – turismus, ekologie, školství, sociální služby, doprava – a ke kterým, si troufám, mám také co říci, a které mohu pomoci vylepšit. Jeden člověk, jedna hvězda však noční nebe neudělá. Je nás potřeba více. Je potřeba každá jedna novojičínská hvězdička z těch necelých dvaceti tří tisíc, co jich v Novém Jičíně je a pro mne bude ctí být tou tmou, aby mohli zazářit a společně jsme mohli vytvořit náš novojičínský vesmír.